Trnitá cesta za štěstím 1

25. září 2007 v 17:47 | InuYasha.angel |  Moje povídky (na pokračování)
Trnitá cesta za štěstím

... Škola... písemky... matika... špatné známky...
Převalovala jsem se na posteli, na čele studený pot a v hlavě se mi přehrával hrozný sen. ,,Aaah!" vykřikla jsem. ,,Jsi v pořádku zlato?" do pokoje vešla maminka. ,,Měla jsem jen noční můru..." ,,Ale vždyť ty celá hoříš!" ,,Jsem v pořádku, mami..." ,,Ne, to rozhodně nejsi. Zůstaneš doma! Nepůjdeš ani do školy, ani do Feudálu a basta! Teď si lehni, ano? Donesu ti čaj." ,,Ale mami..." můj negativní postoj k tomu všemu již neslyšela, protože už nebyla v místnosti.
,,Tááák, tady to je. Jeden čerstvě uvařený, zelený čaj a loupák. Sněz a vypíj to všechno, ano?" ,,Ale mami, ostatní si o mě budou dělat starosti..." ,,Neboj, kdyby InuYasha chtěl, tak se pro tebe staví. A ve škole tě omluvím." ,,Dobře, dobře..." mluvila jsem už z posledních sil. A pak, když odešla, jsem samým vyčerpáním usnula.
Pomalu jsem otevřela oči a rozhlédla se po svém pokoji. Byl zde pouze Buuyo, můj kocour. ,,Ksakru! Zítra píšem písemku z matiky a já vůbec nic neumím! Co budu dělat?! Nemám ani zápisky! Musím si je od někoho půjčit... Někomu zavolám... Jo... Ale komu?! Ách jo..."
,,Ahoj Mino." ,,Ahoj Kagome. Co potřebuješ?" ,,Noo, víš jak jsem teď byla tak dlouho nemocná? Myslíš, že bys' mi mohla půjčit zápisky do matiky? PROSÍÍÍM!" ,,Promiň, ale má je Tomoko."
,,Ano?" ,,Ahoj Shizu." ,,Budu hádat, Kagome, chceš půjčit zápisky do matiky, že?!" ,,A... a... jo." ,,Jedním slovem - NE!" a zavěsila. Zajímalo by mě, proč měla takovou náladu. Asi ji opustil kluk. Hihi...
,,Sadako? Ahoj!" ,,Ahoj. Zrovna nemůžu vzít váš hovor. Pokud je to naléhavé, zavolejte později, nebo po zaznění signalu zanechte vzkaz. Píííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííp." zavěsila jsem. Proč má telefon, když ho nebere?!
,,Mám už jen jedinou možnost. 7... 5... 1... 6... 6... 8... 8... 1... 0... 0... 2..." Ozvalo se táhlé zazvonění. Jednou. Dvakrát. ,,Prosím?" ozval se v telefonu tenký dívčí hlásek. ,,Yoko? Ahoj, tady Kagome. Je bráška doma?" ,,Ano, počkej chvilku, zavolám ho..." v telefonu zachrastilo a v dálce bylo slyšet, jak ho volá k telefonu. ,,Ano?" ,,Ahoj Keichi, tady Kagome..." ,,Ahoj! Zrovna jsem na tebe myslel. Co potřebuješ?" ,,Vezmu to zkrátka... Mohl bys' mi půjčit zápisky na matiku?" celá nervózní jsem se třásla na posteli a čekala, až odpoví. ,,A nebude lepší, když ti to rovnou příjdu vysvětlit?" ,,To bys' pro mě udělal?" měla jsem velkou radost. ,,Pro tebe vše, Kagome..." ,,Tak ve tří?"...
Mám štěstí. Fajn. Podívala jsem se do zrcadla. ,,Panebože!" lekla jsem se sama sebe. Měla jsem příšerně rozcuchané vlasy a na sobě ještě příšernější růžové pyžamo z barevnými květy. Umyla jsem si pořádně obličej, vlasy učesala a stáhla do ohonu, na sebe natáhla riflové kraťasy a bílé tílko a šla se podívat dolů po rodině. ,,Dobré ráno mami! Mami?" Na stole ležel lísteček:
Kagome,
snídani jsi doufám snědla, ale pokud by jsi měla hlad, v lednici máš sushi. Dědeček jel do hor za starým přítelem. Sota je ve škole a já v práci. Budeš-li se cítit lépe, zajdi prosím na nákup. Kdyby něco, tak mi zavolej. Číslo znáš. A ve spíži je aspirin, kdyby ti bylo zle. Měj se fajn a dávej na sebe pozor
Máma
Aha, takže jsem sama doma. Asi si dám to sushi, než příjde Keichi. :o)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 InuYasha.angel InuYasha.angel | E-mail | 2. října 2007 v 11:33 | Reagovat

Je to moje první "dílko", tak na mě buďte hodní...

2 Zuzik Zuzik | E-mail | 5. září 2008 v 17:16 | Reagovat

opravdu tvoje první?moc hezký

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama