Trnitá cesta za štěstím 2

3. října 2007 v 7:16 | InuYasha.angel |  Moje povídky (na pokračování)
Trnitá cesta za štěstím - 2. část

Brzy se ozvalo zaklepání na dveře. ,,Ahoj Keichi!" stál přede mnou jeden z nejžádanějších kluků na škole, ale to mi bylo jedno. ,,Ahoj Kagome." příjemně se usmál. ,,Pojď dál."
Došli jsme do obývacího pokoje a tam se usadili na tatami. ,,Tákže, čím chceš začít?" zeptal se. ,,No,... tak co jste třeba probírali, když jsem byla nemocná?" ,,Tady, nakopíroval jsem ti to." a podal mi menší štos papírů. ,,Hmm, děkuji, tos' nemusel." byla jsem tak trochu v rozpacích. ,,Zítra píšeme písemku z rovnic, takže co kdybychom se učili to, hmm?" ,,Asi máš pravdu. Tak v čem to spočívá?"
Seděli jsme nad tím učivam pěkné tři hodiny. ,,Aha! Už to chápu!" ,,Fajn, to jsem rád. Nechceš se teď trošku projít?" ,,Tak jo. Počkej moment tady Jen se převleču." vyběhla jsem z místnosti a vydala se do svého pokoje.
No, ale co na sebe? Když se to tak vezme, je to rande, ne?! Začala jsem prohledávat svůj šatník. Po chvilce jsem si oblékla červené minišaty se žlutými květy a vydala se zpět do obývaku. Čekal mě tym menší šok. Keichi se choulil v koutě, nad ním stál InuYasha a mířil na něj Tessaigou. ,,Kagome! Vešel sem zhora tenhle blázen a hrozil mi svoji katanou, že jestli jsem prý přišel něco ukrást, nebo ti ublížit, že mě zabije!" ,,Aah!" chytla jsem ze za čelo. ,,Promiň Keichi, to je jen můj potrhlý bratranec, který je teď u nás na prázdiny." podívala jsem se na InuYashu výhružným a zároveň naštvaným výrazem. ,,Kagome?!" InuYasha se trochu odtáhl a s výrazem "hlavně ať to neříká" před sebe natáhl paži. ,,Počkej tady, prosím." řekla jsem Keichimu a odtáhla InuYashu za ucho do mého pokoje.
Pustila jsem mu to ucho a začala ho kárat. ,,Jak si to představuješ?! Vtrheš sem a málem mi zabiješ kamaráda! A co tady vůbec chceš?!" ,,Tss... Tak já se tady snažím tě ochránit před nějakým troubou, co vypadl podezřele a ty mě za to ještě seřveš?! A co tady chci?! Ty se divíš, že jsem pro tebe přišel když ses' už týden neukázala doma?!" třel si ucho a s nasupeným výrazem se koukal z okna. ,,Keichi! Úplně jsem na něj zapoměla!" ,,Tak já se tady ženu, že jí něo je a ona si klidně dává rande!" ,,Tys´ o mě měl strach?" dala jsem mu pusu na tvář a odběhla zpět za Keichim. Stačila jsem ještě hlesnout "díky" a všimnout si, že InuYasha zčervenal.
,,Keichi! To jsem ráda, že jsi počkal!" ,,To je v pořádku. Víš, taky mám v rodině psychicky narušeného jedince, takže vím, jaké to je." ,,Eeh, jo, dík." trochu mě přiváděl do rozpaků. ,,Půjdeme?" usmála jsem se na něj a ještě se podívala směrem ke schodišti, abych se ujistila, že je vše, jak má být.
Mezitím co jsem byla s Keichim v kavárně, seděl InuYasha na mé posteli a hrál si s Buuyem. Proč mi ten kluk tak vadí?! Chodí s Kagome? A jestli ano, proč mě to tak štve?!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama