Trnitá cesta za štěstím 3

9. října 2007 v 11:21 | InuYasha.angel |  Moje povídky (na pokračování)
Trnitá cesta za štěstím - část 3

Otevřela jsem dveře a celá vysmátá vešla dovnitř. ,,Ahoj! Jsem doma!" odložila jsem klíče a kabelku a podívala se ustaraně směrem ke schodům. Normálně by za mnou InuYasha přiběhl a přivítal mě. Vyšla jsem po schodech nahoru.
Klidně si usnul na mé posteli... Klekla jsem si k němu a pohladila ho po vlasech. Skoro ůbec nespí. Musí toho mít dost. Připravila jsem mu snídani, dala ji na noční stolek a na lístek napsala:
Ahoj ospalče:o)
na stolku máš něco k snědku. Jsem v obchodě a pak si ještě něco musím zařídit. Zůstaň tady, nikam nechoď. Budu doma brzy. Měj se fajn,
Kagome
Lístek jsem položila pod jídlo. Koukla jsem na InuYashu. Vypadá tak klidně... Dala jsem mu pusu na čelo a s klidným svědomím opustila pokoj. Co už jsem ale nevěděla bylo, že on nespí...
Na ulici bylo nějak nezvykle rušno. Hmm... čím to asi bude? Prošli kolem mě nějací dva kluci. ,,Wow, to je kočka!" řekl jeden a drhý zapískal. Ehh, to je strašné... Ještě že se tak nechová InuYasha. Zamyšleně jsem šla dál se skloněnou hlavou. Najednou, když jsem přecházela ulici, vyjelo ze zatáčky auto. Nestačila jsem si ho všimnout, natož abych uhla. ,,Aaaaaaah!" ležela jsem na ulici v kaluži krve a cítila, že upadám do bezvědomí.
Uběhlo několik hodin a InuYasha stále čekal. Zapípal telefon. ,,Haló?" zvedl hovor. ,,Ahoj, to jsi ty InuYasho? Vyřiď prosím Kagome, že se domů vrátíme až za tři dny a že jsme se Sotou jeli za dědečkem. Ať nemá strach a ať se o sebe dobře postará. A ať krmí Buuya. A neměla by teď chodit do Feudálu, ano? Je po nemoci." ,,Ona byla nemocná?" ,,Ano. Tak se měj a vše vyřiď." ,,Nashle." zavěsil. Neměl jsem ji nikam pouštět. A neměl jsem po ní tak kričet. Ona byla i přes to všechno na mě tak hodná. Vždy se o mně tolik stará. I když je nemocná a já po ní umím jen řvát. Jsem tak neschopný... Nikdy jsem ji ani nepoděkoval. Divím se, že mě ještě neopustila. Musím ji najít. Co když se jí něco stalo?! Už je tam dvě hodiny, ale do obchodu trvá cesta deset minut. Kagome, vydrž! Už jdu!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zlatisko zlatisko | 12. října 2007 v 20:01 | Reagovat

Fakt je tooooom dobre, dobre povidkyy

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama