Trnitá cesta za štěstím 4

14. října 2007 v 15:26 | InuYasha.angel |  Moje povídky (na pokračování)
Trnitá cesta za štěstím - část 4

Probudila jsem se až v nemocničním pokoji. byla tam jen sestra. ,,Vy už jste vzhůru? To je dobře. Srazilo vás auto. Máte lehký otřes mozku, zlomená dvě žebra a pět stehů na hlavě. Není to dobré a pokud se nestane zázrak, můžete i zemřít. Prudký náraz auta vás vymrštil a... Máte mnoho vnitřních zranění." ,,Jak dlouho jsem spala?" zeptala jsem se a snažila se posadit, ale hrudníkem mi projela palčivá bolest. ,,Ležte, zlatíčko, jinak se nám neuzdravíte. Spala jste den a půl. Počkejte moment, zajdu pro toho mladíka, který u vás celou tu dobu zůstal. Vlastně ani nejedl, nepil a nespal." ,,A kde je teď?" ,,Chodí nervózně po chodbě." řekla a odešla.
,,Kagome!" do dveří vešel InuYasha a za ním sestra. ,,Jak se cítíš?" klekl si ke mně a vzal mě za ruku. ,,Nechám vás o samotě." řekla sestra a proplula dveřmi. ,,Kagome..." ,,InuYasho... děkuji ti.Celou dobu si tu byl se mnou..." ,,Nenamáhej se, Kagome. Chci, aby ses brzy uzdravila, ať spolu můžeme odejít..." ,,InuYasho... možná už z nemocnice neodejdu..." ,,To neříkej!!!" ,,,,Jak si mně vůbec našel?" ,,Potřeboval jsem ti něco říct, tak jsem se tě vydal hledal. Navíc ses' dlouho nevracela, tak jsem si o tebe dělal starosti." z obličeje si odhodil pramínek černých vlasů. ,,Tyjsi... dnes je novoluní?" ,,Ano, Kagome." ,,Musíš se skrýt! Naraku tě už určitě hledá a jestli tě najde..." ,,Teď odsud neodejdu! Nedonutíš mě!" ,,Ale..." ,,ne, nikam nejdu. Zůstanu tady a budu se o tebe starat." InuYasha si mi sedl k nohám na postel a zívl si. Sedla jsem si. ,,Kagome! Musíš si lehnout." Na ústa jsem mu přiložila ukazováček. ,,Teď si lehni. Taky musíš odpočívat, InuYasho." Posunul se k bočnici postele. Náhle jsem začala kašlat. ,,Kagome!" ,,To... bude... v pořádku." kašel byl stále silnější, tak jsem si zakryla ústa peřinou. Na rožku mých rtů se objevila krvavá skvrna. ,,Poslouchej InuYasho..." ,,Kagome..." ,,Teď se vrátíš do Feudálu." ,,Ne!" ,,Musíš! Já umírám!" bohužel jsem řekla i to co jsem nechtěla. ,,Kagome! Já... já tě nenechám umřít!" vzal mě do náruče. Po tváři mu stekla slza. Otřela jsem mu mokrou tvář hřbetem ruky. ,,neplač. Kvůli mě. Vrať se prosím do Feudálu. PROSÍM!" cítila jsem, že opět upadám do bezvědomí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama